Nejlepší čaje a co o nich víme. Je libo šálek čaje o páté?

Máte rádi čaj? Černý, zelený, bílý, žlutý nebo červený? Každý jinak chutná, zlepšuje náladu, povzbuzuje nebo konejší, tiší žízeň a dodává tělu potřebné látky. Odkud čaj pochází, jak se připravuje, jaké jsou jeho nejznámější druhy a proč pro nás tolik znamená?

čaj
Zdroj foto: Pixabay

Pití čaje neslouží pouze k uhašení žízně a dodání energie, bývá tradičně spojován s konkrétními rituály a jeho milovníci nedají dopustit na příjemné posezení s plnou konvičkou v čajovnách o samotě při rozjímaní nebo s přáteli za doprovodu relaxační hudby. Lahodná chuť nápoje nás dokáže uklidnit, povzbudit i krásně zharmonizovat. 

Může čaj za vznik USA?

Čaj pili naši předkové už před naším letopočtem. Zmínka o něm se objevuje v lékařské knize Pen cchao, která se přisuzuje legendárnímu čínskému císaři Šen - nun - govi, jež panoval v době 2737 - 2697 př. n. l. Uvádí se, že listy byly použity k léčbě nádorů, zahánění žízně a spánku, k povzbuzení a potěšení srdce. Z pozdější doby se dochovala legenda o tom, jak Lao - c´obdržel od svého žáka šálek zlatavého moku před branami Han - Passu. Těchto legend i písemných zmínek existuje více. 

Čtěte také: Čaj dávali jako zeleninu do polévky, říká historik 

Ve 4. a 5. století našeho letopočtu byl čaj v Číně oblíbeným nápojem a lékem, rozšíření kultu pití čaje nastalo kolem 7. až 8. století, kdy se také začaly zakládat první čajovny. Roku 780 napsal čínský odborník na pití čaje Lu Yu knihu o čaji s názvem Ch´a Ching a v témže roce zavedla čínská vláda na čaj, který se stává důležitým předmětem obchodu, daň. Až do poloviny 19. století byla Čína největším, takřka monopolním vývozcem čaje. Později ji však předstihla Indie. 

Do Evropy pak lahodný nápoj proniká v 16. století, kdy probíhají zámořské objevy a šíří se katolická víra v rámci misionářské činnosti. V roce 1610 byla Holandskou Východoindickou společností přivezena první lodní zásilka čaje do Evropy. Do Anglie byl pak tento oblíbený nápoj přepraven v roce 1658. Dalo by se i tak trochu říct, že čaj může za vznik USA. Známá událost z roku 1773 nazvaná Bostonské pití čaje, při které američtí kolonisté na protest proti britskému impériu vyhodili do moře 342 beden s čajem, předznamenala válku, jež pak vedla k vytvoření Spojených států Amerických. 

Číňan je bez čaje jako nahý

Za kolébku pěstování čajovníku je považovaná Čína. Jeho pití je spojováno s celou řadou rituálů. Traduje se, že Číňan potřebuje během dne sedm věcí: palivo, rýži, olej, sůl, sójovou omáčku, ocet a čaj. Součástí čínské čajové kultury je i sbírání starých písní a básní, které souvisejí s čajem, a také nadšení pro čajovou keramiku. V Japonsku se čínský čajový obřad prováděl v souladu s filozofií zen.

Čajovník se pěstuje v Číně, Indii, zejména v oblasti Assamu a Darjeelingu, dále na ostrově Cejlon, na Jávě i v Africe. Čajové lístky se sbírají a zpracovávají za přísných podmínek. Čaj obsahuje flavonoidy, theofylin a theobromin, kofein, třísloviny, silice, glycidy, vitamíny skupiny B, C, D, K a další látky. Pijí se jeho nejrůznější druhy, mezi základní rozdělení patří černý, zelený, bílý, fermentovaný a polofermentovaný čaj. Pod názvem žlutý čaj obvykle najdete oolong, pod názvem červený čaj pu - ehr, roibos nebo třeba lapacho. Není to oficiální pojmenování, spíše hovorový název podle barvy nálevu. 

Černý čaj a jaké druhy známe

Mezi nejznámější černé čaje patří Assam, Darjeeling a cejlonský čaj. Kromě Darjeelingu, pocházejícího z různých vysokohorských indických zahrad, jež se odlišují chutí a vůní, se asámský a cejlonský čaj pijí převážně ráno, a to třeba i s citrónem a cukrem či medem. 

Darjeeling mívá světlejší barvu a jemnější, výrazněji kořeněnou či ovocnou chuť. Patří spíše k odpoledním čajům. Podle anglické tradice, která byla vytvořena na počátku 19. století vévodkyní Annou Russellovou z Bedfordu, jež byla celoživotní přítelkyní královny Viktorie, se podával obvykle mezi čtvrtou a pátou hodinou spolu s lehkou svačinkou skládající se ze sušenek nebo koláčků či jiného sladkého pečiva. Pod názvem ruský čaj najdeme obvykle směs indických, jávských a cejlonských čajů, které se mohou popíjet také s mlékem nebo připravovat v samovaru. K černým čajům lze přiřadit i kouřový Lapsang Souchong, jež se při zpracování zahřívá nad kouřem z borovicového dříví a jehličí.

Často se lze setkat s čajem pod názvem Earl Grey. Jedná se o typický černý čaj obohacený bergamotovou silicí, která mu dodává typickou vůni. Pojmenován je podle hraběte Charlese Greye, ale je i možné, že jde o nepravdivý fakt a bergamot byl do méně kvalitních čajů přidáván pouze ve snaze vylepšit jejich chuť a napodobit tak dražší a kvalitnější varianty.

Zelený čaj má stimulační účinky

Zelené čaje jsou známé svými silně antioxidačními a stimulačními účinky. Pijí se také na hubnutí, protože urychlují metabolismus a dodávají takovou energii, že člověk nepociťuje hlad ani žízeň. Patří zde například svinuté lístky v perličky, které připomínají olověné kulky, proto se vyskytuje pod názvem střelný prach, tedy Gunpowder. Dalším oblíbeným zeleným čajem je dračí studna, Lung ťing. Ten roste poblíž Západního jezera a má ochlazující účinky, pije se hlavně v létě. Z dalších čajů  jsou například známé české názvy zelená mlha nebo vzácné obočí - Chun Mee, jehož lístky svinuté do obloučku připomínají obočí. Oblíbeným aromatizovaným čajem je zelený jasmínový čaj, který obsahuje květy jasmínu, jež vylepší chuť a lahodný mok nádherně provoní.

Z japonských čajů lze uvést například druh sencha nebo práškový čaj matcha, který má mnohé zdravotní a povzbuzující účinky, pije se také na hubnutí. Obsahuje velké množství antioxidantů a doporučuje se rovněž jako prevence rakoviny. V makrobiotické kuchyni se používá japonský čaj bancha, který se pije celodenně. Obsahuje totiž menší množství kofeinu a je vhodný na běžné pití, klidně i na večer. Opražená bancha s vyšším podílem lístků se nazývá hojicha a neobsahuje téměř žádný kofein. Pokud směs tvoří i pražené stonky a větvičky, jedná se o čaj kukicha. Bez kofeinu je také bílý čaj, tak zvaný Pai - mu - tan, který se připravuje ze sušených nerozvitých pupenů s chloupky, jež mají bílou barvu.

Oblíbeným nápojem je také čaj maté, který má podobně povzbuzující účinky jako zelený čaj, ale pochází ze zcela jiné rostliny. Je jí jihoamerický strom cesmína paraguajská. Nálev se pije ve speciální nádobě s brčkem a má výrazně detoxikační a stimulační účinky. 

Žlutý a červený čaj

Mezi fermentované čaje patří například oolong nebo pu - erh. Názvem oolong se označují polozelené nebo žlutozelené čaje, u kterých probíhá větší či menší míra procesu oxidace. Jejich chuť se odvíjí od způsobu zpracování. Čaji s tmavými lístky se říká černý drak. Fermentovaný černý čaj pu - erh, který se vyskytuje také pod názvem červený, má výrazně tmavou barvu a celou řadu léčebných účinků, používá se například v boji s nadváhou a podporuje dobré trávení. 

Červeně zbarvené čaje jsou také roibos, honeybush nebo lapacho. Žádný z nich není botanicky příbuzný pravému čaji. Roibos neboli redbush a honeybush jsou keře, které pochází z Afriky. Chuť i účinky čaje jsou podobné. Lístky, které jsou oxidované, mají červenou barvu, rovněž jako nálev. Neoxidované lístky pak najdete pod názvem zelený roibos. Roibos obsahuje velké množství cenných látek, vitamínů a minerálů, zejména mědi. Na rozdíl od klasického čaje má málo tříslovin a neobsahuje žádný kofein. 

Honeybush je bohatý na vitamíny a minerály, nádherně voní a chutná po medu. Opravdovým pokladem je jihoamerický čaj lapacho, který se připravuje z vnitřní kůry stromu, který roste v oblasti And. Má výrazné antibiotické účinky a doporučuje se při celé řadě civilizačních a autoimunitních onemocnění, včetně diabetu, rakoviny či Crohnovy choroby. 

Článek jsem publikovala v roce 2018 v tištěném časopise Šaman (dnešní Dobromysl). 

Autor článku: Taťána Kročková

Komentáře